Hong Kong
24. září, Saigon → Hong Kong
Večer jsem přiletěl do Saigonu, přespal u Panušků a dnes už se zase hrnu do letadla. Kdyby mě na to Panuškovi předem neupozornili, byl bych asi ještě více rozladěn – přestože moje letenka by už měla být včetně všech tax, v Saigonu si účtují jakousi „odletovou taxu“ $14 (od dubna 2006). Platím kartou (což se obsluze moc nelíbí, ale co se mnou mají dělat). Beru si účet, jsem zvědavý co na to cestovka.
Po tom co se naboardujeme na palubu, kapitán asi čtyřikrát ohlašuje zpoždění o 10 až 15 minut kvůli opravám letadla. Celkové zpoždění: více než hodinu.
Hong Kong. Chvíli trvá, než se na letišti zorientuju a … najdu stánek „informace“ :-) Mohl bych sice jet express vlakem do centra (jede necelou půlhodinu, 100 HKD), ale je to zbytečně drahé. Autobus, co jede asi o 20 min déle, mi vyhovuje. Bus A21 Kowloon (33 HKD). Hned po výstupu z autobusu se na mě nalepí naháněč a ukecá mě, abych se šel podívat na jeho hostel v Maridor Mansions. Je to hrůza, ale později vidím ještě mnohem horší za horší ceny. Asi po půlhodině úmorného hledání ověšen báglem, foťákem a dalšími taškami nakonec ukecám ten dvoupokoják, co jsem viděl jako první od naháněče sám pro sebe za 120 HKD na noc, když tam budu 2 noci (původně chtěl tuším 150 HKD). Podle průvodce je to hodně dobrá cena, nicméně myslím že v Chungking Mansions šlo najít teď, mimo sezónu, ještě o něco lepší (později mi nabízeli za 100 HKD, ale neviděl jsem jak to vypadá). Průvodce říká něco o tom, že někteří z cestovatelů považují pobyt v těchto dvou barácích za něco jako složení bobříka odvahy viz. Wikipedia. Potlouká se tam spousta podivných existencí a pravidelně se tu konají policejní razie. Větší zatuchlinu a zříceninu určenou k demolici jsem ještě neviděl. Přesto se v útrobách těchto baráků nachází několik baťůžkářských hostelů buď s dormitory (více lůžek ve společném pokoji) nebo mikropokojíků jejichž plocha se nepočítá na čtvereční metry ale čtvereční centimetry. Třeba já mám „koupelnu“ o ploše přibližně 1m čterečního a vešlo se do ní umyvadlo, záchod i sprcha :-). Samotná koupelna se do pokoje vešla jen proto, že druhá postel v pokojíku je jí úměrně zmenšena. Nad postelí mám televizi (ani nezkouším zapínat) a v okně nezbytnou klimatizaci. Pozor okno – to je do ulice Nathan Road (něco jako hlavní třída Kowloonu), což je opravdový luxus, neboť žádný jiný pokojík, co mi nabízeli, vůbec žádné okno neměl. Recepce hotelu je dole v pasáži a jedná se o jakýsi obchod s kabelkami. Dost mě překvapuje, že po mě chtějí zaplatit obě noci předem a ještě po mě chtějí dalších 100HKD zálohu, kterou mi pak údajně vrátí. Prý že se jim často ztrácejí klíče. (Na „recepci“ se zastavuje nějaký baťůžkář a ten mi potvrzuje, že tohle po něm chtěli také). Tohle se mi ani trochu nelíbí a dělám problémy. Vlastně po příletu z letiště (tam měli hodně blbý kurz) ani nemám HKD hotovost. Peníze předem po mě v hotelu chtěli poprvé v životě. Jdu tedy ještě vyměnit poslední USD. Po návratu ze směnárny poněkud vyměkli a zálohu na klíče mi odpustili. Platím tedy jen předem za 2 noci. Tuhle mě přespat nechají, tak jen doufám, že druhý den odpoledne tam ještě najdu svoje věci, případně mi tam nenastěhují příživníka. Tady vážně nevím, co od nich můžu čekat.
Kromě pocitu jistého dobrodružství má pobyt v těchto místech tu výhodu, že za relativně levné peníze člověk bydlí v centru a všude je to už jen kousek, třeba i pěšky.
Vyrážím do nočního Hong Kongu. Naháněč na šití obleků (Pákistánci). Znal Czechoslovakia, Pavel Nedvěd.
Po tom co se naboardujeme na palubu, kapitán asi čtyřikrát ohlašuje zpoždění o 10 až 15 minut kvůli opravám letadla. Celkové zpoždění: více než hodinu.
Hong Kong. Chvíli trvá, než se na letišti zorientuju a … najdu stánek „informace“ :-) Mohl bych sice jet express vlakem do centra (jede necelou půlhodinu, 100 HKD), ale je to zbytečně drahé. Autobus, co jede asi o 20 min déle, mi vyhovuje. Bus A21 Kowloon (33 HKD). Hned po výstupu z autobusu se na mě nalepí naháněč a ukecá mě, abych se šel podívat na jeho hostel v Maridor Mansions. Je to hrůza, ale později vidím ještě mnohem horší za horší ceny. Asi po půlhodině úmorného hledání ověšen báglem, foťákem a dalšími taškami nakonec ukecám ten dvoupokoják, co jsem viděl jako první od naháněče sám pro sebe za 120 HKD na noc, když tam budu 2 noci (původně chtěl tuším 150 HKD). Podle průvodce je to hodně dobrá cena, nicméně myslím že v Chungking Mansions šlo najít teď, mimo sezónu, ještě o něco lepší (později mi nabízeli za 100 HKD, ale neviděl jsem jak to vypadá). Průvodce říká něco o tom, že někteří z cestovatelů považují pobyt v těchto dvou barácích za něco jako složení bobříka odvahy viz. Wikipedia. Potlouká se tam spousta podivných existencí a pravidelně se tu konají policejní razie. Větší zatuchlinu a zříceninu určenou k demolici jsem ještě neviděl. Přesto se v útrobách těchto baráků nachází několik baťůžkářských hostelů buď s dormitory (více lůžek ve společném pokoji) nebo mikropokojíků jejichž plocha se nepočítá na čtvereční metry ale čtvereční centimetry. Třeba já mám „koupelnu“ o ploše přibližně 1m čterečního a vešlo se do ní umyvadlo, záchod i sprcha :-). Samotná koupelna se do pokoje vešla jen proto, že druhá postel v pokojíku je jí úměrně zmenšena. Nad postelí mám televizi (ani nezkouším zapínat) a v okně nezbytnou klimatizaci. Pozor okno – to je do ulice Nathan Road (něco jako hlavní třída Kowloonu), což je opravdový luxus, neboť žádný jiný pokojík, co mi nabízeli, vůbec žádné okno neměl. Recepce hotelu je dole v pasáži a jedná se o jakýsi obchod s kabelkami. Dost mě překvapuje, že po mě chtějí zaplatit obě noci předem a ještě po mě chtějí dalších 100HKD zálohu, kterou mi pak údajně vrátí. Prý že se jim často ztrácejí klíče. (Na „recepci“ se zastavuje nějaký baťůžkář a ten mi potvrzuje, že tohle po něm chtěli také). Tohle se mi ani trochu nelíbí a dělám problémy. Vlastně po příletu z letiště (tam měli hodně blbý kurz) ani nemám HKD hotovost. Peníze předem po mě v hotelu chtěli poprvé v životě. Jdu tedy ještě vyměnit poslední USD. Po návratu ze směnárny poněkud vyměkli a zálohu na klíče mi odpustili. Platím tedy jen předem za 2 noci. Tuhle mě přespat nechají, tak jen doufám, že druhý den odpoledne tam ještě najdu svoje věci, případně mi tam nenastěhují příživníka. Tady vážně nevím, co od nich můžu čekat.
Kromě pocitu jistého dobrodružství má pobyt v těchto místech tu výhodu, že za relativně levné peníze člověk bydlí v centru a všude je to už jen kousek, třeba i pěšky.
Vyrážím do nočního Hong Kongu. Naháněč na šití obleků (Pákistánci). Znal Czechoslovakia, Pavel Nedvěd.
- Vietnamci (Kong Hoa Sec = Česka republika), Laosané či obyvatelé Hong Kongu znají Česko především díky fotbalu. Pomohlo tomu letošní mistrovství světa. Nebýt fotbalu, jsme pro ně absolutně neznámí. Vetšinou nás odhadují na Italy, obě řeči se jim zdají podobné. Když Vietnamcům říkám, kolik jich tu u nás máme a že tu u nás hlavně prodávají oblečení, v podstatě jim to nic neříká.
Celý zbytek večera se kochám nádherným výhledem přes kanál na Honk Kong Island. Nejdřív zcela zištně s jedním anglánem, co si ten pohled fotí. Popovídám s ním, ale hlavně mi půjčuje kvalitní stativ, abych si mohl také udělat nějakou slušnější fotku. Ještě lepší je to potom s dvěma čínskýma holkama na molu Avenue of Stars, které tam taky fotili (no on tam vlastně cvaká skoro každý). Vzájemně se fotíme, kecáme a blbneme. Jedna dělá v manufaktuře na klece pro domácí mazlíčky a druhá se učí fotit. Musím jim pak poslat fotky. Měl jsem pocit, že bělochů jsem tam viděl víc, a proto mě překvapuje, když mě 2 školou povinné čínské holčičky poprosí, jestli je může tatínek se mnou vyfotit :-)
25. září, Hong Kong
Celý den jen tak šmajdám po městě. Správní území Hong Kongu se dělí na hlavní HK Island, kde je centrum zvané prozaicky prostě Central, samý mrakodrap, plné luxusních obchodů, několik menších přilehlých ostrovů a poloostrov Kowloon (tam bydlím, v okolí hlavní tepny Nathan Road je zase ráj pro všechny, kdo chtějí levně nakupovat skoro cokoliv), jehož molo je jen nedaleko mola HK Islandu. Na Kowloon navazují tzv. New Territories. MHD v Hong Kongu je poměrně levná a funguje velmi dobře. Vydávám se na Central trajektem Star Ferry (1.7 HKD dolní paluba, 2.2 HKD horní paluba). Je asi jedno, kam si člověk sedne, z obou palub je výhled dobrý. Hong Kong park je oáza zeleně a relativního klidu v džungli velkoměsta. Je tam muzeum čaje, „botanický“ pavilon, obrovská ptačí voliéra , kde mezi procházejícími lidmi poletují ptáci – za tu by se nemusela stydět žádná zoologická zahrada. Všude je vstup zdarma. V HK parku jsem viděl snad největší koncentraci nevěst a vůbec všelijaké svatební verbeže.
The (Viktoria) Peak – nejvyšší bod HK Islandu, odkud je dobře vidět na různé strany ostrova. Lanovka (20 HKD, zpáteční 30 HKD). Tam jsem se celkem zapotil, hodně jsem toho nachodil do kopce a z kopce, kus cesty jdu se 2 Číňany (jeden pracuje v HK). Večer je úchvatný pohled na Central a Kowloon ze shora budovy Tram Station (otevřený nedávno), který bych minul nebýt Číňana. Cestou zpátky dolů (krpál jak sviň), se bavím s příjemnou holkou z Filipín, která tam venčí fenku. Fenka se mě bojí, holka ne :-)
The (Viktoria) Peak – nejvyšší bod HK Islandu, odkud je dobře vidět na různé strany ostrova. Lanovka (20 HKD, zpáteční 30 HKD). Tam jsem se celkem zapotil, hodně jsem toho nachodil do kopce a z kopce, kus cesty jdu se 2 Číňany (jeden pracuje v HK). Večer je úchvatný pohled na Central a Kowloon ze shora budovy Tram Station (otevřený nedávno), který bych minul nebýt Číňana. Cestou zpátky dolů (krpál jak sviň), se bavím s příjemnou holkou z Filipín, která tam venčí fenku. Fenka se mě bojí, holka ne :-)
- Mimochodem, pokud to nevíte, vlajka Filipín vypadá úplně stejně jako ta česká, jen má přehozené barvy (chvíli jsem si myslel, že jsem ve finanční krizi zachráněn, když jsem si asi vteřinu myslel, že tam vyměním české koruny, dolary už nebyly a euro mince nebrali).
26. září, Hong Kong
Check-out z hostelu před 11:00, za úschovu batohu na „recepci“ a každou další tašku chce 10 HKD, vydřiduch jeden. Tohle byla běžná a zadarmózní služba v každém hotelu ve Vietnamu i v Laosu. Když vidí, že tu malou tašku chci narvat do báglu, říká že mi tedy bude účtovat jen velký batoh. Fajn, nemusím si rozmačkat úplně všechno.
Jídlo u „stánku“ v pasáži – čmoud mě trochu vyšplouchl, když jsme si nerozuměli s cenou a já platil víc, než jsem čekal a tudíž mi nezbudou peníze na transport na letiště. V exchange odmítají vyměnit euromince. Nesnáším mince, měli by je zakázat. Jednak jsou těžké, blbě se s nimi operuje, každou chvíli se mi někam zakutálí a ve směnárnách je nechtějí. S balíčkem papírových kipů si teda připadám jako větší hogo fogo :-). Poslední záchrana – VISA karta v bance (trochu se děsím těch poplatků). Kvůli 200 HKD tedy dělali dost obstrukce, ale nakonec jsem spasen. Výlet do Causeway Bay. V autobusu se bavím se třemi Thajkami (doufal jsem, že mi poradí, kde mám vystoupit) a jdeme se společně modlit do chrámu k Budhovi na pobřeží. Holky jsou fakt milé. Bohužel, prý žádná nemá sebou bikiny, jak říkají (na modlitbu se asi nenosí nebo co :-) ), a tak se loučíme, protože já si sem přijel ještě naposledy užít moře. Potom ještě měníme emaily a jdu se koupat sám asi na 30 min na vzdálenější pláž, kde je méně lidí. Cestou zpět přemýšlím o návštěvě Abardeen (je tam prý skvělá možnost fotografování místních lidí, příliš nezasažených kolonizací, lovících na svých loďkách ryby), ale nakonec se rozhodnu neriskovat a vrátit se do Central a pro bágl. Udělal jsem dobře – ve městě je špička a jízda trvá déle, cestou na letiště je bouračka (posouváme se jen pomalu vpřed a nakonec objíždíme), takže časová rezerva se vyplatila. Ještě chvíli před odjezdem mi nabízí „své služby“ krásná indka (500 HKD včetně masáže, pro zajímavost :-) Na letiště dorážím poměrně na čas, nicméně letadlo stíhám jen na poslední chvíli, protože jsem se někde po check-in zdržel a nepočítal s tím, že odletová gate může být ještě přes 10 minut běhu (a to ještě většinou po urychlovacích pásech) daleko. Hong Kongské letiště je vážně obrovské. Utírám slzu. Sbohem Asie ...
Jídlo u „stánku“ v pasáži – čmoud mě trochu vyšplouchl, když jsme si nerozuměli s cenou a já platil víc, než jsem čekal a tudíž mi nezbudou peníze na transport na letiště. V exchange odmítají vyměnit euromince. Nesnáším mince, měli by je zakázat. Jednak jsou těžké, blbě se s nimi operuje, každou chvíli se mi někam zakutálí a ve směnárnách je nechtějí. S balíčkem papírových kipů si teda připadám jako větší hogo fogo :-). Poslední záchrana – VISA karta v bance (trochu se děsím těch poplatků). Kvůli 200 HKD tedy dělali dost obstrukce, ale nakonec jsem spasen. Výlet do Causeway Bay. V autobusu se bavím se třemi Thajkami (doufal jsem, že mi poradí, kde mám vystoupit) a jdeme se společně modlit do chrámu k Budhovi na pobřeží. Holky jsou fakt milé. Bohužel, prý žádná nemá sebou bikiny, jak říkají (na modlitbu se asi nenosí nebo co :-) ), a tak se loučíme, protože já si sem přijel ještě naposledy užít moře. Potom ještě měníme emaily a jdu se koupat sám asi na 30 min na vzdálenější pláž, kde je méně lidí. Cestou zpět přemýšlím o návštěvě Abardeen (je tam prý skvělá možnost fotografování místních lidí, příliš nezasažených kolonizací, lovících na svých loďkách ryby), ale nakonec se rozhodnu neriskovat a vrátit se do Central a pro bágl. Udělal jsem dobře – ve městě je špička a jízda trvá déle, cestou na letiště je bouračka (posouváme se jen pomalu vpřed a nakonec objíždíme), takže časová rezerva se vyplatila. Ještě chvíli před odjezdem mi nabízí „své služby“ krásná indka (500 HKD včetně masáže, pro zajímavost :-) Na letiště dorážím poměrně na čas, nicméně letadlo stíhám jen na poslední chvíli, protože jsem se někde po check-in zdržel a nepočítal s tím, že odletová gate může být ještě přes 10 minut běhu (a to ještě většinou po urychlovacích pásech) daleko. Hong Kongské letiště je vážně obrovské. Utírám slzu. Sbohem Asie ...
Žádné komentáře:
Okomentovat