Deník IV - Vietnam

Vietnam

Obsah

22. září, Hoi An

Ráno kupujeme letenky do Saigonu na sobotu večer ($54). Hoi An je město švadlen a krejčích. Všude jsou obchody a vystavené různé druhy konfekce. Tady vám do druhého dne ušijí za příznivou cenu na míru oblek, šaty, boty, no prostě co si vzpomenete. Jelikož už nějakou dobu uvažuji, že oblek potřebuji, byla by velká škoda toho nevyužít. Vybírám „nejlepšího krejčího v Hoi An“ :-) Oblek (nemačkavý kašmír) a košile na míru ($68). Potom mi to nedá a nechám si vzít míru ještě na kabát z vlny ($52). Petr projevuje jisté pochyby o tom, co asi tak může vědět vietnamský krejčí o české zimě, ale to mě nezastaví :-) Už mám zoufale málo peněz a tak kvituji možnost zaplatit embosovanou VISA. Dokonce bez běžných 3%, které si tu v Asii jinak běžně účtují. Jen doufám, že si to naúčtují jen jednou.

Po obědě si půjčujeme kola a jedeme na pláž, kde strávíme celé odpoledne. Je vítr a vlny jsou celkem slušné. Nemůžu říct, že bych to dobře uměl a že se mi to povede pokaždé, ale už vím, co je to svézt se na vlně – jde to i bez prkna, když se člověk dobře prohne, najede na správnou vlnu ve správný čas a zapádluje, když má. Je zataženo ale teplo, moře je ještě teplejší, takže se z něj člověku vůbec nechce. Tak tohle je opravdu dovolená. Pohodu kazí (klasicky) spoustu nabízečů a nabízeček všemožných blbostí. Prodavačka ovoce (všechny) má dlouhé rukávy, klobouk a pletené rukavice. Jmenuje se SunSun (number one) a co se týká těch rukavic - „SunSun don't like Sun“, vysvětluje.

Při vstupu na pláž se o nás přetahují lidé z restaurací na pláži. Když si dáte jídlo, máte zdarma lehátko. Několikrát odmítneme, ale nakonec nás přece jen dostanou. Časem objednáváme jídlo a já Pina Coladu. Jenže k Pina Coladě to má daleko, a tak to odmítám pít a platit (poprvé v životě), jídlo je dobré. Obsluha sice chvíli „protestuje“, chce mi udělat nový drink, což odmítám, nakonec se omlouvá, že do toho asi něco zapomněla dát.
Večer hodně prší. Zkouška u krejčího, je to vše opravdu hodně na tělo, což nemám rád a tak „poroučím“ - zvětšit.

23. září, Hoi An

Prší celou noc a ráno a celý den … Tak prý tu začalo období dešťů. To je dobrý, my jsme přijeli z míst, kde období dešťů zase pro změnu končilo. Původní plán strávit poslední odpoledne na nádherné pláži se hroutí :-( Škoda. Mohli jsme vzít dřívější a levnější letadlo do Saigonu (od Pacific Airlines), jenže kdo tohle mohl vědět. Oblek je stejně o něco menší, než bych si přál, ale co už. Stále prší a tak odpoledne proflákáme. Zajímavá „exkurze“, jak se vyrábí hedvábí. Prodávají zde různé věci z hedvábí, včetně poměrně působivých ručně vyšívaných obrazů. V manufaktuře sedí spousta holek a vyšívá. Jeden obraz se vyšívá nepřetržitě třeba 3 měsíce. Je to jeden z mála podniků, kde mají ceny napsané přímo u výrobků. Ceny jsou však poměrně rozumné a už se o nich nedá smlouvat. Vcelku seriózní a ve Vietnamu nezvyklé.
Na ulici nám všude cpou pláštěnky a deštníky, asi nevidí, že už je máme na sobě …

Docela nechápu tu drzost zcela neomaleně a beze studu cpát snídajícímu člověku noviny (Viet Nam News), které mají vyškrabanou cenu a přeraženou na 30.000 VND. Za menší peníz si v Česku koupím 100 stránkový barevný týdeník … Originální cena je totiž 5.000 VND. Tak si říkám, jestli na nich není přeražený i datum z minulého týdne. Ani bych se nedivil.
Večer jedeme na letiště v Da Nang a bez problémů a zpoždění jehož jsme se obávali (tyhle večerní lety velkými letadly prý často přiletí později) odlétáme.

• Vietnam Airlines. Zatímco na webu Vietnam Airlines svítí „Under Construction“, samotné aerolinie fungují výborně a spolehlivě. Změna času koupené letenky je zdarma a pokud let chcete zrušit, dokonce vám vrátí všechny peníze. Vážně solidní podnik.

Pokračování ...