Zobrazují se příspěvky se štítkemrýže. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrýže. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 29. dubna 2012

Rekord pokořil Roberta

Minule jsem tu machroval. Ale každá sláva jednou končí. Pokus je u konce. Po jednom víkendu s Vietnamci prostě k jídlu moc jiný výběr nebyl a já nebudu hladovět víc než musím, kvůli nějakému blbému rekordu u kterého ani nebyl státní notář (navíc už vůbec nevím kdy začal a kdy jsem vyhlásil) :-)
Nicméně myslím že se dá říct, že mýtus o tom, že to ve Vietnamu to bez rejže nejde je vyvrácen. Jde to ... ale bolí to. Bolí to ještě víc než tu rejži pořád jíst.Jak jsem psal do komentáře k minulému postu, problém není ani tak v rýži, ale v tom co k ní je; respektive není.
Pokud bych ovšem i za tu krátkou dobu našel příznivce co by mne chtěl v rekordu podpořit, mohu o překonání dosavadního rekordu pouvažovat. Po sponzorovi nechci tak moc. Stačí 2x týdně svíčková čí španělský ptáček s knedlíkem poslat z Prahy DHL do Saigonu. S takovou bych získal potřebnou motivaci a energii na sobě zapracovat a rekord překonat ...
To za světový rekord stojí ne?

úterý 24. dubna 2012

Světový rekord ve Vietnamu

Nechci se chlubit, ale pravděpodobně držím (a nebo se tomu určitě musím blížit) světový rekord v nejdelší době nepojídání rejže ve Vietnamu... Už si ani nepamatuji, kdy jsem ji měl naposledy, ale bylo to když mi ji někdo někde vnutil. Je to asi tak 2 měsíce... A proč to dělám? Mno, protože ve Vietnamu je to vážně challenge ...
Naopak jsem pravděpodobně největší odběratel brambor v Saigonu ...

pondělí 11. července 2011

Rejže, rejže, rejže (rejže)

Sakra. V Saigonu je denně (několikrát) rýže. Rejže, rejže, rejže. Všechno to chutná stejně. Rybí omáčka. Pajšl. A šlachy (nebo co). Když se chci pořádně najíst, než jít do restaurace, přemůžu lenost a raději si naložím a osmahnu pořádnej flák masa sám. Je to luxus, protože obyčejnou hořčici na které to já rád jsem objevil teprve nedávno v "tuzexu" za cca 60 korun.

No a do toho čtu Poslední noc na klikaté řece od Johna Irvinga. Hlavní hrdina je kuchař  (původem Ital) a mezi zápletkama (ten úchyl spisovatel ho mimojiné nechává spát jen s tlustýma ženskýma, zatím byla rekord Indiánská Jane s cca 150kg, ale jsem teprve v polovině ...) ... (a taky furt něco píše do závorek) se tam pořád řeší co všechno přidává do svých jídel. Jak zadělává na pizzu. Milion různých příchutí. A omáček. A jaký všechny připravuje dezerty. A jak hostům fakt děsně chutná. Ty vole, jablečnej závin!
 -Jsem masochista.-