Stáří

Ehm, právě dneska mám v pronájmu 2 byty na 2 různých místech Saigonu. To je dohromady 5 ložnic. A babu do nich žádnou. Znamená to že jsem starej? Za mlada jsem totiž míval přesně opačnej problém ...

Rejže, rejže, rejže (rejže)

Sakra. V Saigonu je denně (několikrát) rýže. Rejže, rejže, rejže. Všechno to chutná stejně. Rybí omáčka. Pajšl. A šlachy (nebo co). Když se chci pořádně najíst, než jít do restaurace, přemůžu lenost a raději si naložím a osmahnu pořádnej flák masa sám. Je to luxus, protože obyčejnou hořčici na které to já rád jsem objevil teprve nedávno v "tuzexu" za cca 60 korun.

No a do toho čtu Poslední noc na klikaté řece od Johna Irvinga. Hlavní hrdina je kuchař  (původem Ital) a mezi zápletkama (ten úchyl spisovatel ho mimojiné nechává spát jen s tlustýma ženskýma, zatím byla rekord Indiánská Jane s cca 150kg, ale jsem teprve v polovině ...) ... (a taky furt něco píše do závorek) se tam pořád řeší co všechno přidává do svých jídel. Jak zadělává na pizzu. Milion různých příchutí. A omáček. A jaký všechny připravuje dezerty. A jak hostům fakt děsně chutná. Ty vole, jablečnej závin!

 -Jsem masochista.-