pondělí 11. července 2011

Rejže, rejže, rejže (rejže)

Sakra. V Saigonu je denně (několikrát) rýže. Rejže, rejže, rejže. Všechno to chutná stejně. Rybí omáčka. Pajšl. A šlachy (nebo co). Když se chci pořádně najíst, než jít do restaurace, přemůžu lenost a raději si naložím a osmahnu pořádnej flák masa sám. Je to luxus, protože obyčejnou hořčici na které to já rád jsem objevil teprve nedávno v "tuzexu" za cca 60 korun.

No a do toho čtu Poslední noc na klikaté řece od Johna Irvinga. Hlavní hrdina je kuchař  (původem Ital) a mezi zápletkama (ten úchyl spisovatel ho mimojiné nechává spát jen s tlustýma ženskýma, zatím byla rekord Indiánská Jane s cca 150kg, ale jsem teprve v polovině ...) ... (a taky furt něco píše do závorek) se tam pořád řeší co všechno přidává do svých jídel. Jak zadělává na pizzu. Milion různých příchutí. A omáček. A jaký všechny připravuje dezerty. A jak hostům fakt děsně chutná. Ty vole, jablečnej závin!
 -Jsem masochista.-

1 komentář:

  1. No, v Singapuru je to o něco lepší, seženou se tu i nudle :-) Jinak se tu vaří také něco jako "polévky", ovšem z misky s "polévkou" vykukují věci jako kuřecí pařát, kosti, tykadýlka, očička, kusy škeblí a podobně. Dnes jsme leželi v parku a snili o svíčkové, švestkových knedlíkách, pečených žebírkách. Mastné vepřo knedlo zelo ze syntetických knedlíků bez chuti a prefabrikovaného kyselého zelí v hospůdce páte cenové skupiny jsme schválili jako lahůdku. Královstí za gumový rohlík z Teska.

    OdpovědětSmazat