Rekord pokořil Roberta

Minule jsem tu machroval. Ale každá sláva jednou končí. Pokus je u konce. Po jednom víkendu s Vietnamci prostě k jídlu moc jiný výběr nebyl a já nebudu hladovět víc než musím, kvůli nějakému blbému rekordu u kterého ani nebyl státní notář (navíc už vůbec nevím kdy začal a kdy jsem vyhlásil) :-)
Nicméně myslím že se dá říct, že mýtus o tom, že to ve Vietnamu to bez rejže nejde je vyvrácen. Jde to ... ale bolí to. Bolí to ještě víc než tu rejži pořád jíst.Jak jsem psal do komentáře k minulému postu, problém není ani tak v rýži, ale v tom co k ní je; respektive není.
Pokud bych ovšem i za tu krátkou dobu našel příznivce co by mne chtěl v rekordu podpořit, mohu o překonání dosavadního rekordu pouvažovat. Po sponzorovi nechci tak moc. Stačí 2x týdně svíčková čí španělský ptáček s knedlíkem poslat z Prahy DHL do Saigonu. S takovou bych získal potřebnou motivaci a energii na sobě zapracovat a rekord překonat ...
To za světový rekord stojí ne?