Cool Mui Ne Paragliding

Tak abyste neřekli, že se pořád jen věnuji domácím pracem a vaření a už se můžu konečně vdávat, jak někteří diskutující navrhují u mého posledního příspěvku (díky za podporu Lenko), měl bych tu naopak něco pány. Aby si někdo nemyslel, že pořád jen vařím a žeru ...

Jedná se o zcela ojedinělý a můj první filmový počin. Včera mě přepadla Tvořivka, omráčila brouka Neděláka a já šel kvůli ní spát v 5 ráno. Teď mě bolí hlava úplně stejně jako před týdnem po požití sedmičky Vietnamského vína. Doufám, že vám tenhle krátký film bude chutnat líp. Jak říká George Clooney "Everybody be cool, You... be cool!"
Přepněte na celou obrazovku v nějakém lepším rozlišení a vemte si sluchátka, je to nahlas!

Update: Pokud byste snad po shlédnutí videa mysleli, že je to jen sranda, doporučuji přečíst Cool! To slovo má pro paragliding ve Vietnamu fakt dvojí význam a případně Všechny paraingy Vietnamu.

Svíčková — Životní milník

Jídlo patří mezi základní lidské potřeby. V mém žebříčku patří hned za sex, dýchání se umístilo na třetím místě (umím totiž na chvíli zadržet dech a podplavat cca 33m bazén pod vodou).

Ale teď vážně. V mém životě nastal naprosto zásadní milník. Následující text patrně dostatečně docení pouze Čech žijící 2 roky v zahraničí s exotickým jídlem, který již po dvou týdnech pobytu zjistil, že (aniž by to kdy tušil) je smrtelně závislý na české kuchyni. Tedy já.

Nebudu dlouho chodit kolem horké... é horkých knedlíků. Po dlouhých měsících plných rýže, strádání, tajných přání, slintání nad google obrázky s českým jídlem, po ekvivalentu cca 700 Kč investovaných do jediné porce Svíčkové na smetaně v Sydney (jedna z nejlepších investic v mém životě) a po tom co jsem zmanipuloval kamarádku k prohlášení, že jakmile se objevím v Čechách bude ochotná mi kdykoliv a kamkoliv přivézt kotel svíčkové až pod nos k tomu došlo.

Ten vůl Polreich prohlásil, že svíčkovou by nejraději zrušil (asi mu klesá sledovanost a je třeba šokovat), čímž mě ale spravedlivě nasral TAK, že nádoba slin přetekla a tu královnu všech jídel jsem se poprvé v životě pokusil uvařit. A to ve Vietnamu a i přes to, že tu prakticky neseženete kořen celeru, který je pro svíčkovou v podstatě zásadní. Pokus to byl poměrně odvážný, neb jsem nikdy nikoho svíčkovou vařit neviděl, na pořady o vaření nekoukám a vůbec navíc zkuste hledat celer na trhu s vietnamskou zeleninou, když netušíte jak vypadá, jak se to řekne Vietnamsky (rozhodnutí to bylo impulzivní, přípravu jsem podcenil, uznávám) a vůbec. Využil jsem tedy své výborné paměti čichové, jež mi spolu s pamětí chuťovou na rozdíl od katastrofálních kvalit ostatních druhů pamětí funguje zcela nadprůměrně, což je mimochodem docela peklo, když se nad tím zamyslíte. Stylem, který bych se nebál dnes nazvati "psa oharského" jsem se dočichal k řapíkatému celeru, jehož nať nahradil kořen a listy nahradili petržel ;-)

Houskové knedlíky jsou ve Vietnamu z vlastních zdrojů prakticky nevyrobitelné, není z čeho vyrobit kvásek, nedá se koupit polohrubá či hrubá mouka, avšak zde pomohl letecký most Praha - Saigon a knedlíková směs v prášku.


Dámy a pánové, století dvacáté první, dne 28.2.2013, několik minut po půlnoci. Čas přípravy přes 3 hodiny (laciná napodobenina trouby peče pomalu). Chuť nepopsatelná, hodnoceno pozitivně sty procenty strávníků.

Omlouvám se za odfláknuté a nenápadité fotografie, ale rozhodně jsem neměl v úmyslu to nechat vystydnout!

Panenka poctivě prošpikovaná slaninou, šlehaná smetana a brusinky nesmí chybět ...

Tady je důkaz, předchozí obrázek vážně není stažený z internetu ...