Na krokodýla v Mui Ne

Dnes udělám výjimku a ... a nebo ne, zas to bude o žrádle :-) Alespoň částečně.
Vietnam nám nadělil nějaký ten státní svátek (svátek práce a pád Saigonu—pardon oficiálně den znovu–sjednocení) a tak jsem po jistém zaváhání vyrazil na výlet. V takových časech není vůbec rozumné někam vyrážet, protože na svátek to udělá každý. Samozřejmě že všechny letadla, vlaky, autobusy a hotely jsou přebukované a ceny všeho jsou (minimálně) dvojnásobné, zatímco servis (maximálně tak) poloviční. Vydal jsem se tedy někam v dostřelu mého motoprda a užil 3 dny volna v přímořském letovisku v Mui Ne ...
Létání na padáku sice nebylo, protože jeden den jsem byl neuváženě na špatném kopci a lidi zas nechápali kam ten blázen leze s tím barákem na zádech. Létat by sice bylo kde, ale už nějak nebylo kde přistát a tak moc se mi riskovat nechtělo, abych to zas musel poslat do moře jako posledně. Další den jsem sice byl omylem na správném místě (dokonce ideálním)-: jenže zase bez padáku (já blb ho už poslal zpátky do Saigonu protože vítr se nestočil).
No nic, zachránil to všechno náhradní program ...

V neckách na ostrov ...

Cesta v neckách na ostrovní maják, na ten jsme vylezli až nahoru. A když říkám nahoru, tak nemyslím balkónek kolem věže, ale až nahoru na špičku, což mi ještě teď přijde neuvěřitelné že se to dovolí, že nikoho nesestřelí, že jsem odtamtud nespadl apod. (no tak hlavně jsem zaplatil, a vo to tu jde).

Jezero v poušti, bílé duny a ňáký ty lekníny

Motorkou do písečných dun,

Všechny propriety na výlet do pouště: Kukla, maska, brýle, řidič, pasažér, voda, batoh, přilba, jeep, motorka a ještě jedna motorka na druhém oku :-)

koupačka v moři na lidu prázdné pláži, Cuba Libre z lokálního rumu na bazénu s výhledem na moře ...

Ve Vientamu se to často nestává, ale když porušíte pár zákazů, přejedete pár závor, zajedete na místo kde za pár let postaví resorty a zbytek dojdete pěšky ... najdete pěknej plac bez lidí

A dál to začíná to být takové všední. Poslední večer krokodýl (Cá sấu) a žádná řejže!!!.

Mňam

Na grilu byl výborný! Jak chutná? Inu, něco mezi prasetem a rybou :-) (ono taky cá je vietnamsky ryba).

Ugriluj si sám

Dál jsem tam poslal 4 točený a hurá nocí 250km (no ten den dohromady skoro 350km!) na motorce zpátky do Saigonu cestou—necestou, motorky pod koly náklaďáků a mrtvoly na asfaltu nefotím a nepočítám (ale ano, to číslo je bohužel větší než 0)...

Jak políčit na ryby

Bylo již na čase udělat nějaký team-building pro náš Vietnamský team. Protože finanční prostředky nebyly, demokratickou metodou jsem zvolil :-), že půjdeme rybařit. Tedy nikdo jiný neměl lepší nápad, kromě pouštění draků, jež bylo ovšem drtivou většinou přehlasováno. Na obrázku níže je vidět jak takové rybaření, respektive jeho výsledek, v místních podmínkách asi vypadá ...

Teď už je mi jasné proč se pouštění draků neujalo ...

Rekord pokořil Roberta

Minule jsem tu machroval. Ale každá sláva jednou končí. Pokus je u konce. Po jednom víkendu s Vietnamci prostě k jídlu moc jiný výběr nebyl a já nebudu hladovět víc než musím, kvůli nějakému blbému rekordu u kterého ani nebyl státní notář (navíc už vůbec nevím kdy začal a kdy jsem vyhlásil) :-)
Nicméně myslím že se dá říct, že mýtus o tom, že to ve Vietnamu to bez rejže nejde je vyvrácen. Jde to ... ale bolí to. Bolí to ještě víc než tu rejži pořád jíst.Jak jsem psal do komentáře k minulému postu, problém není ani tak v rýži, ale v tom co k ní je; respektive není.
Pokud bych ovšem i za tu krátkou dobu našel příznivce co by mne chtěl v rekordu podpořit, mohu o překonání dosavadního rekordu pouvažovat. Po sponzorovi nechci tak moc. Stačí 2x týdně svíčková čí španělský ptáček s knedlíkem poslat z Prahy DHL do Saigonu. S takovou bych získal potřebnou motivaci a energii na sobě zapracovat a rekord překonat ...
To za světový rekord stojí ne?

Světový rekord ve Vietnamu

Nechci se chlubit, ale pravděpodobně držím (a nebo se tomu určitě musím blížit) světový rekord v nejdelší době nepojídání rejže ve Vietnamu... Už si ani nepamatuji, kdy jsem ji měl naposledy, ale bylo to když mi ji někdo někde vnutil. Je to asi tak 2 měsíce... A proč to dělám? Mno, protože ve Vietnamu je to vážně challenge ...
Naopak jsem pravděpodobně největší odběratel brambor v Saigonu ...

Velikonoce

Velikonoce rozhodně ve Vietnamu nejsou tradice (ačkoliv některým místním vzdělaným křesťanům slovo Easter zní povědomě), pomlázku tu neseženete. Ne, že bych ji potřeboval, stačilo by najít vrbu na proutí ...
No, moc velká akce to letos nebyla, vejce jsem nevykoledoval ani jedno, ale v rámci zachování hezké tradice a abych nevyšel ze cviku jsem alespoň jednu Vietnamku zmlátil bambusem ...

Náročný týden

• V týdnu 2 neplánované oslavy. Těžko se tomu vyhnout.
• 5. dubna — oficiálně 1 rok ve Vietnamu
• 6. dubna — narozeniny (oslava byla ale 5. protože 1 je lepší číslo než je můj věk :-)
• 7. dubna — jsem se možná podruhé narodil — paragliding a koupačka v moři, bohužel obojí najednou. Kontrolované přistání do moře je lepší volba než se rozmlátit o skály ... zvlášť když je dobrá nemocnice 5 hodin daleko. Jen to bude hodně drahé, sůl je sviň.

Vietnamština může i zabít

Co se týká zvířátek, tak musím zaklepat (ťuk, ťuk, ťuk na čelo), se zvířaty tu kamarádím, psa jsem tu (zatím) nejedl, tedy alespoň ne vědomě. Dost na tom že jsem okusil jiné nepoživatiny. Po zdech bytu, ale i v kanceláři a vlastně skoro všude, po stropě tu běhají malé ještěrky (gekoni) ... Jsou celkem užitečné, chytají moskyty apod. Párkrát mě ale málem zabily, když vyběhli (jsou vážně dost rychlé — ve Vietnamu je vedro) zpod talíře nebo od příborů — to bylo na infarkt. A tak jsem jim to vrátil i když vážně nerad a vůbec nevím kdy ...

Důkaz, že studium cizích jazyků (a speciálně Vietnamštiny) zabíjí ...