Jak políčit na ryby

Bylo již na čase udělat nějaký team-building pro náš Vietnamský team. Protože finanční prostředky nebyly, demokratickou metodou jsem zvolil :-), že půjdeme rybařit. Tedy nikdo jiný neměl lepší nápad, kromě pouštění draků, jež bylo ovšem drtivou většinou přehlasováno. Na obrázku níže je vidět jak takové rybaření, respektive jeho výsledek, v místních podmínkách asi vypadá ...

Teď už je mi jasné proč se pouštění draků neujalo ...

Rekord pokořil Roberta

Minule jsem tu machroval. Ale každá sláva jednou končí. Pokus je u konce. Po jednom víkendu s Vietnamci prostě k jídlu moc jiný výběr nebyl a já nebudu hladovět víc než musím, kvůli nějakému blbému rekordu u kterého ani nebyl státní notář (navíc už vůbec nevím kdy začal a kdy jsem vyhlásil) :-)
Nicméně myslím že se dá říct, že mýtus o tom, že to ve Vietnamu to bez rejže nejde je vyvrácen. Jde to ... ale bolí to. Bolí to ještě víc než tu rejži pořád jíst.Jak jsem psal do komentáře k minulému postu, problém není ani tak v rýži, ale v tom co k ní je; respektive není.
Pokud bych ovšem i za tu krátkou dobu našel příznivce co by mne chtěl v rekordu podpořit, mohu o překonání dosavadního rekordu pouvažovat. Po sponzorovi nechci tak moc. Stačí 2x týdně svíčková čí španělský ptáček s knedlíkem poslat z Prahy DHL do Saigonu. S takovou bych získal potřebnou motivaci a energii na sobě zapracovat a rekord překonat ...
To za světový rekord stojí ne?

Světový rekord ve Vietnamu

Nechci se chlubit, ale pravděpodobně držím (a nebo se tomu určitě musím blížit) světový rekord v nejdelší době nepojídání rejže ve Vietnamu... Už si ani nepamatuji, kdy jsem ji měl naposledy, ale bylo to když mi ji někdo někde vnutil. Je to asi tak 2 měsíce... A proč to dělám? Mno, protože ve Vietnamu je to vážně challenge ...
Naopak jsem pravděpodobně největší odběratel brambor v Saigonu ...

Velikonoce

Velikonoce rozhodně ve Vietnamu nejsou tradice (ačkoliv některým místním vzdělaným křesťanům slovo Easter zní povědomě), pomlázku tu neseženete. Ne, že bych ji potřeboval, stačilo by najít vrbu na proutí ...
No, moc velká akce to letos nebyla, vejce jsem nevykoledoval ani jedno, ale v rámci zachování hezké tradice a abych nevyšel ze cviku jsem alespoň jednu Vietnamku zmlátil bambusem ...

Náročný týden

• V týdnu 2 neplánované oslavy. Těžko se tomu vyhnout.
• 5. dubna — oficiálně 1 rok ve Vietnamu
• 6. dubna — narozeniny (oslava byla ale 5. protože 1 je lepší číslo než je můj věk :-)
• 7. dubna — jsem se možná podruhé narodil — paragliding a koupačka v moři, bohužel obojí najednou. Kontrolované přistání do moře je lepší volba než se rozmlátit o skály ... zvlášť když je dobrá nemocnice 5 hodin daleko. Jen to bude hodně drahé, sůl je sviň.

Vietnamština může i zabít

Co se týká zvířátek, tak musím zaklepat (ťuk, ťuk, ťuk na čelo), se zvířaty tu kamarádím, psa jsem tu (zatím) nejedl, tedy alespoň ne vědomě. Dost na tom že jsem okusil jiné nepoživatiny. Po zdech bytu, ale i v kanceláři a vlastně skoro všude, po stropě tu běhají malé ještěrky (gekoni) ... Jsou celkem užitečné, chytají moskyty apod. Párkrát mě ale málem zabily, když vyběhli (jsou vážně dost rychlé — ve Vietnamu je vedro) zpod talíře nebo od příborů — to bylo na infarkt. A tak jsem jim to vrátil i když vážně nerad a vůbec nevím kdy ...

Důkaz, že studium cizích jazyků (a speciálně Vietnamštiny) zabíjí ...

Záludná otázka

Kamarádka se mě ptá (rozhovor proběhl v angličtině):

"Kde se tu dají dají koupit takový kalhoty co máš na sobě?" a ukazuje na moje tesilky stejné jako ty, co tu každý Vietnamec nosí do práce (do kanceláře, na pohřeb, na ryby ...)

Otázka tato, mírně mne zaskočila. Doprčic, proč se domorodka, žena, Vietnamka ptá bělocha, kde se dají v Saigonu koupit kalhoty? Nedal jsem se a odpověděl podle pravdy:

"Možná tě moje odpověď zklame, ale ... kupoval jsem je v Čechách, u Vietnamců a už je to víc než deset  let zpátky ..."

Odpověď tato, značně ji zaskočila :-)