Jak mě to jen mohlo napadnout?
Po zkušenostech s
bodem 24 (hm, to spojení už začíná nabývat světový význam, něco jako Hlava 22 :-) jsem usoudil, že bezpečnější než jízda na motorce po Saigonu bude paragliding. No i kdyby ne, stejně to už nemůžu vydržet ...
 |
| Duna v Phan Thiet |
Ve Vietnamu mají soudruzi krom některých nepochopitelných nařízení pro nás příživníky i jedno úžasné pravidlo. Padne-li státní svátek na víkend, nahradí se hned po něm následující pracovní den nepracovním. Začátek května to takhle vyšlo na pondělí a kupodivu i úterý a tak vznikly krásné 4 dny volna. Všechny holky v Saigonu mě přemlouvaly, abych s nima zůstal na ty prázdniny ve městě (holkám v ostatních částech světa a zejména v Evpropě to ale neříkejte), ale já prostě ne a ne, já musel jít lítat !!! :-)
V zoufalství abstinenčních příznaků jsem pár dní předem obeslal několik paraglidingových fór s cílem najít místní borce. Bylo to dost na poslední chvíli, ale měl jsem štěstí a narazil na průkopníka paraglidingu ve Vietnamu (on o sobě tvrdí že byl ve Vietnamu úplně první, mno dejme tomu skoro asi jo) - Phạm Duy Long řečeným Loco (což v překladu znamená něco jako blázen). Též se pokouší stavět paramotor, což je ve Vietnamu momentálně prakticky neprovozovatelná činnost - veškeré létání pro zábavu je tu v podstatě zakázáno. Co kdyby náhodou někdo něco ze vzduchu vyfotil, (a GoogleEearth je co?). Učí aviatiku pro Vietnam Airlines, v kanadě létal ultralight, se svou druhou ruskou ženou se potkal na Mount Everestu apod. Ale přestaňme tu oslavovat dobrodruhy, jímž bychom mohli závidět jejich pestrý život a hezké manželky -- beztak si toho polovinu vymyslel (žádnej Mount Everest neexistuje, nic takového nemůžu na webu najít) a podívejme se škodolibě z blízka na pekelné utrpení které mne a mého hadrového chudáčka čekalo v žáru písečných dun
Mui Ne/Phan Thiet.
Na místě odjezdu, které můj taxikář poměrně dlouho nemohl najít už čekala většina z asi 15 účasntníků zájezdu - většinou Vietnamců. Jak jsem později zjistil, prakticky všichni totální začátečnící a kdyby tu něco takového jako pilotní licence pro paragliding existovalo, řekl bych že jsou to kurzíci nebo zájemci o tandem. Vyrazili jsme najmutým autobusem v pátek večer z města a s trochou štěstí (4 dny volna, všichni chtějí z města pryč) nás zácpa jen pozdrží o několik hodin, ale zastavit nás v našem odhodlání nemůže. Což se však nedá říct o chudácích co vyrazili asi hodinu po nás, prý to zastavilo na několik hodin i motorky. Immodium na silnici.
Do Phan Thiet je to asi 200km, což se nám podařilo zdolat za cca 8 hodin cesty. Asi ve 4:30 ráno mám postavený stan a asi v 5:30 mě nějakej magor (americkej Vietnamec) budí, že už bychom mohli vyrážet na dunu. Poslal jsem ho "d*prd*le", tyhle americký týpky co si o sobě myslej, že je budou všichni poslouchat nemám rád. A nevyspanej koušu!!! Po hodině znova. Nechápu proč, nakonec začlo stejně foukat až po desáté a nikdo to dřív ani nečekal. (Nechápu že nechápu, na to že nechápu už jsem si přece musel zvyknout, ve Vietnamu je přece všechno vždycky jinak, než vám řeknou nebo než byste snad logicky usuzovali).
Všude jen písek
 |
| Prostě pohoda |
V oblasti se z písku těží titanium. “Budeš ho mít na botách". Hmmm, "... a taky na svým křídle”, prohlásí Loco. Huh. Nejenom na něm, ale i v něm. Písek a Titanium. Taky v botách. A taky na prdeli. Směs potu písku na zadku při hodinové svahovačce s termickými bublinami. To je taková zajímavá směs pocitů.
Nikdy, nikdy bych si nemyslel, že budu odtokovku svýho Macika dobrovolně zasypávat do písku. Je to totiž to nejmenší zlo, jinak se vám v tom větru při startu nasype ten humus do uší a to nejen těch vašich ale hlavně do těch velkých. Kdo se kdy snažil vyklepávat sníh z padáku na sněhu ví o čem mluvím. Vyklepávat písek na písku ... sakra to bolí to po sobě i jen číst.
 |
| (Photo by voiconlove) |
První dva dny celkem ušly. A to i přesto, že jsem se tak trápil s pískem, moc toho nenalétal, při úprku z moře požehán výměšky medůz si ukopl prst na noze, takže krev z pod nehtu nešla asi 30 minut zastavit. Ostatní rány z
bodu 24 mi při večerním koupání žralo moře, nemluvě o tom, co to dělalo celý den v pařeništi v pohorkách. Cože pohorkách? Jo, základem je pořádně se obléct. Tj. dlouhé rukávy, zahalit úplně všechno. Na nos namazat minimálně Daylong 50+. Pohorky a nejlépe návleky jak v zimě. A rukavice. Ruce jsem si spálil, protože rukavice jsem měl jen za letu a 25 Daylong na ně nestačila (Daylong je jinak fakt nejlepší sun block co znám, stačí namazat jednou, funguje celý den i když se koupete v moři). Loco říká: "I don't need sun block" a po chvilce mé závisti dodává "sun block needs me". Asi to chytil od Chucka Norrise.
Vy jste se v tom zase vrtal, žejo pane doktore ...
Malá motoristická vsuvka. Řidič autobusu pobavil. Říkali jsme si, že náš řidič je skutečně dobrej. Za celou cestu totiž nezatroubil (a troubit se musí, jinak se nikdo nikam nedostane). Později jsme přišli na to, že měl rozbitý klakson. První den, zatímco my se plahočili pískem se ho totiž pokoušel spravit a mimo jiné, jak jsem bohužel poznal později se snažil rozchodit i rádio (Vietnamský pop je skutečně jen pro otrlé jedince bez hudebního sluchu i vkusu). Odpoledne, když jsme znaveni zasedli k odjezdu, nebyl 2 hodiny schopen nahodit motor, takže vybil baterku a tlačte autobus (tzv. parapushing) na písku! Bože my tady v poušti umřeme. Už jsme začali přemýšlet koho sníme jako prvního, načež řidiči dvou hodinách došlo, že se předtím hrabal v klaksonu, rozmontoval přístrovku a během pár minut motor naskočil.
Tu památnou větu z Vesničko má středisková jsem v tu chvíli nemohl dostat z hlavy.
Ale že je tu teplíčko
 |
| Tohle je ta lepší varianta |
Co jsem to chtěl s těm prvními dvěma dny? Aha, už vím - pod dunu se totiž dalo dojet naším autobusem, otevřít všechny okna a tam zůstat ve stínu kabiny profukované pouštním větrem v době nejhoršího žáru. Tenkrát mi sice připadalo, že je tam zničující vedro, ovšem třetí den jsem byl nucen přehodnotit situaci. To ráno nás čekalo nemilé překvapení. Majitel příjezdové cesty je rus a nevidí padáčkáře na své cestě v poušti rád. Autobus musel zůstat za branou, s tím že se tam třeba později dostane za drobný bakšiš až majitel vypadne. A tak právě třetí den začalo to pravé peklo. Do té doby jsem si totiž myslel, že nejhorší část dobrodružství bude vyšlapat tu hromadu písku s 23 kily na zádech v tom nelidském žáru, ale ukázalo se, že to je pouhopouhý očistec. Daleko horší bylo zůstat sedět níž pod nízkopoloženou plachtou (keře jsou nízké a měli jsme jen jednu tyčku a stejně s tam všichni nevešli)-: Improvizovaný stín tu stojí za starou ošlapanou bačkoru, protože písek zespodu pálí naakumulovaně, zatímco platchta hned nad hlavou mění celé viditelné spektrum slunečních paprsků na neviditelné zabijácké infračervené. Však znáte princip foliovníku ne? Zkrátka vedro jaxviňa a ještě k tomu sem ani pořádně nefouká. Další důvod nemít rád ten roztahovačný národ, kromě toho, že nás tolik let okupovali. Jeden člověk umí řádně znepříjemnit život mnoha dalším.
Borec na konec
 |
| Alespoň trochu stínu |
Ještě se tu (někdy i) pohybuje druhá skupina. Původně Locovi žáci. Nicméně Loco je nemá moc rád. Údajně ani ne proto, že je to konkurence a potom co jim ukázal jak do vzduchu ho poslali někam, ale berou to víc komerčně nabírají kde koho a každý kravině co udělaj se smějou, taktže o zlámané údy u nich není nouze. Navíc rozhodně nemají dost zkušeností na to aby posílali někoho jiného do vzduchu.
Naštěstí se ve vzduchu moc dlouho neudrží ... což kvituji s povděkem neb co se týká pravidel vyhýbání, tak to funguje přesně ve stylu veškeré ostatní dopravy ve Vietnamu, číli uhni teď letím já. Mimochodem, o pravidlech silničního provozu se ještě chystám něco napsat a patřil by sem na to odkaz. Ten vám sem dát ale ještě nemůžu, protože bych tím porušil kauzalitu příčiny a následku, následkem čehož bych způsobil implozi vesmíru a to bych nerad. Ještě by měl pravdu ten páter z Ameriky co
předpovídá konec světa na tuto sobotu a zmagořil tolik lidí že prodali baráky a utratili celoživotní úspory za blbosti.
Ale zpět k tématu. Já, který v zemi svého původu hraju při lítání druhé housle, platím za poseru a před startem pojídám
prášky proti strachu (ano modří už vědí :-), jsem tu teď za zkušeného borce, frajera a za toho komu se závidí ! :-)
 |
| Jen si šlapejte, živýho mě dolů nedostanete (Photo by Loco) |
Tak taková je tu milí sportovní přátelé úroveň. No aspoň tedy zatím tady na duně. To ale není frajeřina. Prostě musím nahoře vydržet co nejdéle, to jediná možnost jak schladit vario alespoň na 37 stupňů. Kolik bylo na zemi to ani nechci hádat, jen vím že mě pálily chodidla v pohorkách a ruku jsem na písku neudržel. A vyškrábat se zase nahoru mě pokaždé stojí litr a půl vody a kilo sádla, které jsem si tak pracně celou zimu na Vietnam střádal. A ve vzduchu je tak krásně. A ten výhled na poušť a moře je úžasný.
Domlouvám si vysílačkou, že přistávat budu za branou u autobusu, abych nemusel běhat. Jdu na přistání a během rozpočtu v podstatě těsně před závěrečnou fází hlásí Loco do rádia: "Nepřistávej blízko autobusu, je tam policie, opakuji nepřistávej ... !!!". Ku*wa ... a poslal jsem to v poslední vteřině o kus dál za jednu z písečných vln, ale trochu adrenalinu se při tom tedy navařilo. Uff.
Svátek práce
Proč policie? Jak jsem už naznačil v sobotu byl Labour day -- 1. Máje -- svátek práce a ten je pro komunisty, jestli jste už zapomněli na alegorické vozy, posvátný. Nikdo nesmí nic dělat, když nic, tak NIC, takže se nesmí ani létat ani poskakovat s padákem po duně a to ani pro zábavu či pouštní utrpení. Prostě jinak též Lazy day, jak mi vysvětlili ti mírně pravicově smíšlející. Nechtěli nás pustit pryč, dokud nezaplatíme pokutu. Tihle místňáci na to sice neměli právo, ale hádej se třeba i českou městskou policí, když tě nechce pustit zpátky za bránu a v ruce má samopal...
 |
| Lítá mi to na tryskový pohon ... (Photo by Loco) |
|
Proč ale nepřišli už v sobotu nebo v neděli? Nebo v pondělí? Ach, nedáváte pozor.... říkal jsem, že na prvního máje nikdo nesmí NIC dělat ...!
Zbabělý útěk
 |
| Slunce bestiálně pálí do zad |
Na poslední čtvrtý den zvažuji, že zůstanu v resortu, budu se jen cachtat v moři a lízat si staré rány. Ba ne, Rusák už přece odjel, Loco říká že zase dojedeme autobusem až na místo, takže si pěkně vyčkám v autobuse na tu správnou chvíli na start. Odpočinout si můžu v práci, tam je chládek. Takže jedu zase na dunu. Omyl, nikomu nevěř. Rusák včera nepřijel a čeká se dnes ... grrr, nikomu nevěř. V zoufalství vylezu na nahoru ale fouká málo a na udržení to není. Naskytla se příležitost dostat se odsud pryč už v poledne a tak zbaběle prchám.
Poslední postřehy
... teď už bez dalších keců:
- Oficiálně se tu na pilotní průkaz nehraje. Zkrátka je potřeba být v "klubu", neptej se mě co to je a co je legální
- Je dobré mít průkaz z armády, ten má celkem váhu. Loco slibuje, že ho zařídí, tak uvidíme.
- Lepší podmínky by PRÝ měly být v Hanoji. Celoroční sezóna, kopce na všechny směry větru a v dosahu hodiny jízdy z města (to není možný to by byla pohádka)
- Potřebuji pořádně vyklepat písek z křídla. Sice jsem to dělal každý večer, ale ne dost důsledně. S vážnou tváří mě však varovali, abych nevytahoval platchtu ve městě na trávníku, policie by mi to mohla sebrat. Mohli by se bát že jim s tím budu chtít ulítnout (a lítat se tu nesmí).
 |
| Koláč ze syrové krve z .... no věřme že to byla ... koza třeba |
Stálo tohle všechno za 100 dolarů? No rozhodně ... já teď můžu exhibovat tímhle textem a ostatní si mohou klepat na čelo. Ale příští výlet na dunu určitě vynechám. A není to tím že bych chtěl šetřit. Rád bych vyrazil do 300 km vzdálenou horu
Langbiang u města Da Lat, je tam podstatně chladněji, létá se tam termika, ale tam sezóna začne až příchodem zimy. Nicméně "slibují" 8m/s stoupáky a drsný start i přistání v rýži ...
Za fotky se omlouvám, jsou jen z mobilu, svou camera family bych tam neutáh.
Tady je celé album. Tady fotky od kolegů
Loco,
Linh,
Linh.
A nějaké moudro na závěr? Ani ne, jsem rád že jsem přežil úžeh i úpal ...
Cool! To slovo má ve Vietnamu na duně opravdu oba své významy.
